#kancelářskýživot#kancelář#wellbeing#inovace#Architektura#zábava#technologie#rozhovor#Praha#Design#udržitelnost#budoucnost#Smartoffice#trendy#ekologie#certifikace#životnístyl#osmspokojených#environment#coworking#soutěž#psychologie#interiér#development#Skanska#stavba#sport#novinky#nepostradatelní#jídlo&pití#aplikace#zdraví#stromy#nejlepší#homeoffice#Recepce#robot#rekordy#průzkum#osvětlení#mrakodrap#klimatizace#hotdesking#energie#bílélímečky#anketa#akustika#Vánoce#PropTech#Ženy#teplota#start-up#párty#láska#konference#internet#Londýn#Berlín#částečný_úvazek#zima#výtah#výstava#umění#stůl#sponka#slovník#prezident#open-space#nábytek#newspeak#nemoc#kvíz#kultura#konvice#dovolená#cleandesk#bezpapíru#VR#Sociální média#Plastic-free#Móda#Microsoft#Indie#IT#Hotel#Generace Y#Apple#Amazon#umění#skyscraper#reportáž#parkování#bezplastu
#rozhovor

Recept na kariérní úspěch? Makat. Makat. Makat

Článek 23. prosince 2018  |  Text: Markéta Miková Text: Markéta Miková

Michal Pohludka píše o práci v mezinárodní společnosti. S nadhledem, vtipem a empatií, se kterými se u vysoce postavených manažerů setkáte málokdy. “Maďarům se pracovat moc nechce, ale umí o tom velmi dlouho mluvit. A Francouzi? Divím se, že ten národ ještě existuje,” říká třeba na adresu pracovníků z jiných zemí.

Život korporátního vedoucího, Byznys trip a Jak zvládnout práci manažera. To je úspěšný facebookový blog a názvy dvou knih, pod nimiž je jako autor podepsaný Michal Pohludka, Executive Director ve společnosti Bio-Rad.

Na rozdíl od jiných manažerů nepřísahá na excelovou tabulku, ve které se z kolegů a klientů stávají čísla. Ale jak je vidět na jeho příkladě, i ve vysoké pozici je možné přijmout korporátní výzvu a zároveň si zachovat zdravý odstup (a taky rozum).  

Za 10 let jste se vypracoval z obchodního zástupce na výkonného ředitele biotechnologické firmy. Je podle vás nějaký obecně platný recept na kariérní postup v korporaci?

Existuje recept, který směřuje do jednoho bodu. K nám samotným. I přesto, že svou roli hraje štěstí, okolnosti a mnoho dalších parametrů, tím největším dílem úspěchu jsme my – naše vize, kterou musíme mít a ke které chceme směřovat, píle, chytrost a úsilí v podobě třech slov: makat, makat, makat.

Mnohem jednodušší to je v oblastech, které nás baví. Proto před namalováním si jakékoliv kariéry a cílů je dobré vědět, zda je to oblast, která nás dobíjí energií a vytváří radost. Pak je ta cesta o hodně snadnější.

Doporučoval byste čerstvým absolventům vysoké školy, aby zahájili svoji kariéru v korporátní firmě?

Není lepší místo na start profesní kariéry než právě korporátní firma. V ní se člověk naučí za velmi krátkou dobu velké množství věcí, jelikož vás hodí do vody a ani vám neřeknou: plavejte! Komu se podaří plavat dobře, ten během několika let bude mít povědomí o globálním řízení firem, jednotlivých funkcích společnosti (obecně myšleno), řízení lidí a najednou se mu otevřou dveře kamkoliv.

Vědomosti nabyté ve škole najednou začnou být pomíjivé a začnete využívat především zkušenosti, které jsou natolik cenné, že pro každého nastane doba, kdy začne přemýšlet, jak s nimi efektivně naložit. A v tento okamžik jim začne skutečná úspěšná kariéra.

A co když v tom člověk neumí plavat? Jaká jsou rizika pracovního startu pod hlavičkou velké firmy?

Nástrahy? Těch jsou tisíce. Zaprvé je nutné si zvyknout, a to pro jistotu hned od začátku, že pro velké globální firmy jsme jen čísla. Zdroje. Lidské zdroje. Do takového prostředí musí jít člověk s podobným, až neosobním nastavením, a pokud je tomu naopak, přijde frustrace a lidé záhy odcházejí znechuceni pryč. Někdy i s pocitem vyhoření.

FIRMA JAKO NÁDOR

Velkým tématem u nastupující generace zaměstnanců je work-life balance. S ohledem na něj je tedy workoholismu odzvoněno? A jak se to potkává s tlakem firem na vykazování každoročního růstu?

Víte, firmy mají své cíle. Jsou vždy ambiciózní. Proto říkám, že velké korporace se chovají jako nádor. Mají snahu stále růst a to ve všech směrech. To v současné době naráží na generační obměnu, změnu myšlení a jiné životní priority. A otázkou je, kdo se přizpůsobí. Firmy? Lidé?

Na koho byste si vsadil vy?

Myslím si, že pravda je někde uprostřed. I společnosti se musí změnit ve stylu řízení a motivování lidí, protože jejich úspěch je závislý právě na nich. To si dokonce již uvědomují, a proto vidíme v dnešní době enormní investice do vzdělávání a do lidí. Jenže to je málo.

Firmy musí změnit kompletně celý mindset a jít na úroveň jedince. Přizpůsobit své organizační struktury, aby se jim to povedlo. Důvodem je, že každý člověk má jiný driver své motivace. Pro někoho je to úspěch, pro jiného peníze, ohodnocení, prostě cokoliv. A jestliže budeme znát právě ony drivery, pak můžeme motivovat každého člověka, a tím pádem rapidně růst. A je to náročné? Ano. Ale je to do budoucna jediná cesta.

Když je řeč o budoucnosti, jak podle vás bude vypadat kancelář v roce 2035? A co by nemělo chybět v té současné

Ideální kancelář je pro mě taková, kde se každý cítí dobře, jako doma. A nemyslím si, že je to současný tzv. open space. Proto si troufám odhadovat, že v roce 2035 budeme o současných podobách kanceláří hovořit v minulém čase. Přeci jen nejcennější komoditou jsou lidé, a to si firmy začnou uvědomovat a měnit vše k lepšímu.

ŠPATNÝ DEN? ZMIZTE!

V době flexibilní pracovní doby a možnosti pracovat nonstop a odkudkoli se člověk, kterého práce baví a navíc mu jde, může lehce propracovat k vyhoření. Jak se vám daří nastavovat si hranice a chránit si volný čas pro sebe, rodinu a koníčky?

Obrátil bych tu otázku a zeptal se, zda je nutné nastavovat hranice. Jestli by nám naopak neměly nové technologie sloužit v tom smyslu, že klidně můžu pracovat celé dny, ale v těch dnech mít volno přes den, neřešit kdy odejdu z práce a skloubit vše (práci a soukromí) k osobní spokojenosti? Tady si myslím, že každý má jinou představu, nicméně u mne v týmu to takto mají všichni nastavené.

Prostředí globálních korporátních firem je multikulturní a rozdíly mezi jednotlivými kulturami vtipně glosujete na svém FB blogu i v jeho tištěné verzi – knížce Byznys trip. Jak se Vám osobně daří řídit multikulturní tým? Jiný typ pracovního nasazení, jiné společenské zvyklosti, jiný humoru může někdy docela oříšek.

S kulturou a náboženstvím nelze bojovat. Jediná cesta, jak fungovat v globálním prostředí, je mít stoprocentní respekt a uznání. Podívám-li se na blízké Maďarsko, tak ti fungují jako Balkánci. Pracovat se jim moc nechce, ale umí o tom velmi dlouho mluvit. A Francouzi? Divím se, že ten národ ještě existuje. Chci tím říct, že každou národnost můžeme nějak vnímat, stejně jako oni vnímají nás Čechy. Ale pokud chceme spolupracovat co možná nejefektivněji, není možné jim vštěpovat naši mentalitu, ale hrát tu hru někde uprostřed.

Na kulturní stereotypy dobře funguje osobní zkušenost. Kupříkladu s muslimy jsem zažil moc pěkné chvíle. Pod rouškou kultury, náboženství a zvyklostí jsou vždy jedinci, pro které je radost a smích cennou komoditou. A jestli se mi povedlo někoho nechtěně urazit? To víte, že takové trapné chvíle nastaly. Počítám, že určitě ještě přijdou.

via GIPHY

Máte nějaké osvědčené tipy, jak přežít v kanceláři Den blbec: velký obchodní neúspěch, projekt, který se ztrácí v nedohlednu nekonečných debat a nulové akce, emočně vypjaté situace v týmu apod.?

Vyčistit si hlavu. Zmizet. Odložit. Ať se takové věci řeší s klidnou a pragmatickou hlavou. Pak se většinou ukáže, že ten neúspěch třeba není tak velký.