#rozhovor#Architektura#technologie#inovace#zábava#wellbeing#Design#interiér#kancelářskýživot#budoucnost#udržitelnost#Praha#soutěž#životnístyl#trendy#environment#ekologie#certifikace#Smartoffice#psychologie#novinky#development#zdraví#coworking#nejlepší#osmspokojených#nepostradatelní#jídlo&pití#sport#bílélímečky#Skanska#aplikace#anketa#stavba#robot#komunikace#homeoffice#Recepce#start-up#rekordy#konference#energie#akustika#PropTech#vzduch#stromy#osvětlení#mrakodrap#meeting#klimatizace#hotdesking#IT#výtah#vizitky#teplota#reportáž#průzkum#nábytek#mileniálové#bezplastu#bezpapíru#Vánoce#VR#Ženy#umění#slovník#párty#open-space#láska#kultura#internet#doprava#Móda#částečný_úvazek#zima#výstava#prezident#parkování#newspeak#nemoc#kvíz#hackathon#facility#dovolená#cleandesk#Sociální média#Apple
#technologie

Mileniálka vs. Husákovo dítě: Nejlepší čas je strávený bez mobilu

Článek 19. září 2018  |  Text: Markéta Miková Text: Markéta Miková

Rozhovor dvou žen – Petry z generace Y a Markéty z generace X – o tom, jak jim moderní technologie usnadňují život a jaký by byl jejich pracovní i soukromý čas bez nich. Pro jednu je mobilní telefon nezbytnost, bez které si už nedokáže svůj den představit, pro druhou je to nutnost, kterou – jakmile to jde – vždy ráda oželí. Obě se nicméně shodují, že nejlepší čas je ten “bezdotykový”, kdy po mobilu nemusí sahat.

Petra Machartová, marketingová manažerka Skanska Property, má na starosti i technologické inovace realitních projektů, které tato developerská společnost připravuje. Petra je mileniálka, která digitální technologie využívá na maximum a výrazně zefektivňují její práci. Využívá je také ve svém soukromém čase. Jak sama říká, ve svém mobilním telefonu má snad úplně všechno, a tak jej ani vypnout nemůže.

Já jsem Markéta Miková. Pracuji jako PR konzultantka a zaměřuji se na komunikaci realitních projektů a firem. Úzce spolupracuji s Petrou Machartovou. Svou první seminárku ve čtvrtém ročníku na gymnáziu jsem ještě napsala na psacím stroji. Jako první v ročníku na vysoké jsem měla vlastní notebook. Byl bez internetu, protože ten na kolejích tehdy nebyl. Miluju tištěné knihy a tištěné noviny, které stále kupuju, i když všude zabírají místo.

S Petrou jsme se sešly, abychom se pobavily o našem přístupu k moderním technologiím a inovacím.

Kdy jste dostala svůj první mobilní telefon?

Petra: Od rodičů v první třídě. Byla jsem tehdy jedináček, rodiče se o mě báli a chtěli mít přehled, kde jsem. Byla to legendární Nokie 3310. Ve třídě jsem byla za hvězdu, protože jsem byla jedna z prvních, kdo telefon vůbec dostal. Můj otec totiž pracuje ve firmě, která se zabývala i telefony, takže jsem měla v podstatě každý rok nový a vždy ten nejmodernější. Mé dětství proběhlo sice s telefonem, ale bez internetu, takže jsem ho prožila hlavně venku.  

Markéta: Můj první mobil byla taky Nokie 3310 a koupila jsem si ho v posledním ročníku na vysoké škole. Studovala jsem v Praze, ale přítele jsem měla v Olomouci a každý den večer jsme si volali. Na kolejích byl na patro jeden pevný telefon umístěný na chodbě a když jsem ho mezi 20. a 21. hodinou obsadila já, tak ostatní byli dost naštvaní. Takže jsme našetřili na dvě Nokie a spojení bylo jednodušší. Pořád jsme sledovali tarif a volali až po 19. hodině, kdy to bylo levnější.

Najděte pět rozdílů! Vlevo screenshot smartphonu mileniálky Petry Machartové, vpravo od Markéty Mikové.

K čemu všemu teď telefon využíváte?

Petra: V současné době mám chytrý telefon i chytré hodinky od Applu. Mám v nich řadu aplikací, které mi usnadňují život. Je to moje miniaturní kancelář, díky které jsem ve spojení se světem pracovně i soukromě. Volám, píšu maily a krátké zprávy v rámci instant messaging, jsem na internetu a cca dvakrát denně na sociálních sítích. Přes aplikace si objednám jídlo, taxíka, čistírnu, vstupenky do kina a lístky na vlak apod. Mám ráda fitness trackery a můj poslední objev je aplikace TODOIST.

Markéta: Před odchodem na mateřskou v roce 2013 jsem měla firemní Blackberry, po mateřské jsem dostala starší služební smartphone. Měl malý display a abych nepřišla o oči, tak jsem si před rokem pořídila nový iPhone s větším displejem. Pohodlně na něm vyřizuji maily a čtu zprávy. Pořád jsem ale spíš člověk papíru a vždycky si ráda přečtu noviny a časopisy ve fyzické podobě. Aplikace se mi do telefonu vkrádají pomalu a nejistě. 

Máte nějaké srovnání, co se týče osobní efektivity, s dřívější dobou, kdy jste technologické novinky neměla, nebo ne v takové míře?

Petra: Musím se přiznat, že srovnání nemám, protože jsem s moderními technologiemi vyrůstala a postupně je absorbovala do svého života. Konkrétně přes chytrý telefon/chytré hodinky teď řeším všechno. Když jsem naposledy letěla letadlem a v taxíku zapomněla telefon, kde jsem měla QR kód své letenky, tak mě zachránily chytré hodinky, kde byl ten QR kód také, a navíc jsem mohla zjistit, kde se můj telefon nachází.

Když jsme byli teď o víkendu s přítelem v Jeseníkách a schválně si vypnuli telefon, tak jsme ho pak stejně museli zapnout. Ztratili jsme totiž cestu a neměli jsme mapu, pomohly nám Google Maps.


Petra Machartová, marketingová manažerka Skanska Property

Markéta: Za největší ulehčení považuju pracovní e-mail v telefonu. Asi třetinu času se různě přesouvám a ve vlaku vyřizuji maily, které by jinak musely čekat až na večer. Bohužel mám občas tendenci pracovní mail kontrolovat i o víkendu, takže tu ikonku mám schovanou až na posledním místě.

Petra: Tak to mám bohužel také. Jednu dobu jsem neustále sahala po telefonu a kontrolovala mail i o víkendu. Pak jsem si ale řekla dost, protože se hranice mezi prací a volnem ztrácí. Ikonku s firemním mailem na víkend stěhuji do nejzazších částí svého telefonu a snažím se ji neotevřít. Tím, že používám telefon i pro soukromé věci je to bohužel těžší.     

Jak vás to podporuje v práci a jaké jsou vaše osobní vychytávky/tipy?

Petra: Jsem fanoušek chytrých hodinek. V práci na nich sleduju zejména svůj denní program, aniž bych musela listovat v telefonu. Ještě víc se mi ale osvědčily v terénu. Když jedu na kole a někdo mi volá, tak nemusím zastavovat a složitě hledat telefon, který bývá zaručeně až na dně batohu, ale hovor přijmu na hodinkách. Ty mě taky docela slušně hlídají, abych se pravidelně hýbala, dostatečně pila a když mám zvýšený tep, tak sedím a minutu zhluboka dýchám.

Markéta: Technologie jsou velkým ulehčením, ale také velkým pokušením a lákadlem. Přiznám se, že když si večer nebo o víkendu telefon úplně vypnu, tak se cítím svobodnější. Nejsem dosažitelná a čas je jenom můj.

Jaký je váš denní režim? Jaké aplikace máte v telefonu, na které se podíváte jako první?

Petra: Když se ráno probudím, mimochodem na mobilu mám i budík, tak první věc, co udělám, projdu si ještě v posteli, co je nového. Je to možná trochu fádní, ale první je aplikace Facebooku. U snídaně si projdu denní plán, kde mám schůzky a úkoly. Chytré hodinky mě pak upozorňují, když se jednotlivé aktivity blíží. Když jsem večer doma, tak se podruhé za den podívám na Facebook a zjistím, jak se mají moji kamarádi, kteří jsou teď různě po světě.  

Markéta: Na telefon sahám až po snídani a poté, co odvedu dceru do školky. Podívám se na kalendář a na e-maily a ještě, než si otevřu notebook, vím, jestli mě nečeká nějaká nárazová/nová práce. Ze sociálních sítí sleduju LinkedIn. Většinou ráno, nebo když jsem odpoledne unavená. S kalendářem pracuji průběžně a když končím pracovní den, tak si rekapituluju jednotlivé projekty a přesouvám termíny jednotlivých úkolů.

Markéta Miková. Pracuji jako PR konzultantka

Jak relaxujete? Ordinujete si pravidelný digitální detox?

Petra: Přiznám se, že se to učím. Jde to těžko, protože telefon používám i pro soukromé účely. A když vidím o dovolené, že mi někdo volá, nemám sílu to nezvednout. Ale maily se snažím nekontrolovat. Program volného času si vědomě chystám tak, abych nemusela po telefonu sáhnout.

Markéta: Často píšu a ruší mě cinkání smsek a upozornění na nový mail. Tyto notifikace jsem si vypnula a po pár dnech mě přešel i tik neustále kontrolovat displej telefonu, jestli tam náhodou není něco nového. O víkendu a dovolené vypínám mobilní data.

Na cestách používám autoatlasy a tištěné mapy. Když jsem po škole nastoupila do první práce, tak jsem jela se šéfem na veletrh do Mnichova. Přijeli jsme den předem, složili vybavení stánku na výstavišti a teprve večer jsme jeli do hotelu v širším centru. Když jsme potřetí objížděli centrum, tak mi dal šéf do ruky mapu, abych ho navigovala, že to nemůže najít. Vzápětí se rovnou rozjel a taky zhasnul světlo v autě, abych ho neoslňovala, protože měl asi 4 dioptrie. Byly to jasně nefér podmínky, ale řekla jsem si, že se nedám. Jako trénink orientačního smyslu jsou mapy k nezaplacení.